Krásný úterní den,
tyhle záclonky mám hotové už z dřívějška, ale ještě jsem je neměla na oknech. K zimě se moc nehodí, asi je ještě vyměním, jen jsem je zkoušela, jak budou pasovat, ani nejsou škrobené, jen přežehlené.

Krásný bílý den, konečně jsem spokojená s průběhem počasí, uvidíme jak dlouho nám to vydrží.
A teď něco pro ty, kteří neznají tuto šablonu. Pokud chcete zobrazit celý příspěvek - klik na text nebo obrázek. Na modré liště pod názvem blogu najdete sedm možností prohlížení tohoto blogu, stačí opět kliknout. Když najedete šipkou k pravému okraji, vyjede obdélníček s dalšími údaji - O mě, citát, moje virtuální nástěnka čili pinterest (pro zobrazení je nutno kliknout ještě na červený nápis), archiv blogu, štítky, pravidelní čtenáři(často vypadává), seznam blogů. Snad je to trochu srozumitelné. Změnu šablony jsem neplánovala, ale když změna tak změna. Připomínky, poznatky vítány.
A abych přidala nějaké obrázky - jsou to oblečky na hrníčky, udělala jsem jich pět, tři už jsou u nových majitelek. Velmi rychlá rychlovka.






Jen pro úplnost, je to uháčkovaný obdélníček krátkými sloupky, obháčkovaný barevnou tenčí přízí, tou je uháčkováno i poutko (není vidět - zapomněla jsem vyfotit)  a tou samou přízí i přišito srdíčko z plsti.

Mějte krásné dny a moc vám děkuji za vaši přízeň,

Marcela

Zdravím všechny,  a co že budu potřebovat? Přece něco na krk, když už přišla ta zima. Upletla jsem si šátek podle tohoto návodu u Jany.

Zdravím vás, dnešní den mi přišel strašně zbytečný, hlavně co se počasí týče, celý den ch.... a ch..... Hlavně, že už nám funguje internet, předevčírem u nás vykradli obecní úřad a zloději přestříhali všechny kabely, co jim přišli pod ruku, včetně těch, co zajišťují internetové spojení, takže včera bez, to si člověk uvědomí jaký je závislák.
Nedávno jsem stála v kuchyni a koukala z okna. Hodně blízko roste dub a já jsem si říkala, že vlastně vůbec neroste, že je pořád stejný, po celých 20 let, co v domě bydlíme. Dokonce jsem ho hned po nastěhování chtěla porazit, protože se mi zdálo, že moc stíní naší kuchyni, orientované na sever. Naštěstí se tak nestalo dub totiž patří sousedovi a ten zatím jeho pokácení neplánuje. Dnes bych ho nedala a jsem za něj moc vděčná. Tak se pokusím ho nějak zdokumentovat, prostřednictvím blogu.
Fotky jsou už nějaký den staré (ještě svítilo sluníčko) a snad se mi povede ho vždy začátkem měsíce vyfotit a zachytit tak jeho celoroční proměnu.

Krásný pondělní den všem,
dnes chci napsat o jedné moc hodné blogerce. Věrka má krásný blog, věnovaný tvoření, rodině ale hlavně vzpomínkám. Umí psát tak poutavě, že téměř při každém jejím příspěvku se mi vybavují moje vlastní vzpomínky hodně hluboko uložené a někdy i hodně podobné těm jejím. Když otevřela svůj obchůdek, napsala jsem jí, že si u ní určitě něco koupím, ale  až po vánocích. A představte si už nemusím. Věrka byla tak moc hodná, že mi poslala to, co se mi u ní líbilo a ještě něco navíc.



 Věrko ještě jednou moc děkuji, i přesto, že jsi měla spoustu práce s nemocnou Karolínkou, udělala jsi si čas pro osobu úplně neznámou. Obdivuji tento čin, obzvláště v dnešní uspěchané době, kdy každý kouká jen na sebe a snaží se pro sebe urvat co se dá.
 Zrovna jako tuhle, když jsem byla na poslední kontrole mé operované nohy(mimochodem dopadlo to dobře, ale jak bude noha fungovat, ukáže až plná pracovní zátěž), byla jsem tam první a v okýnku , kde se každý nahlásí, momentálně nikdo nebyl. Přišlo několik dalších lidiček a najednou vidím, že se hrnou k okýnku. Nikdo neřekl, běžte, byla jste tu dřív. No tak jsem se dostala na řadu asi až pátá nebo šestá, ne že bych úplně spěchala, ale...

Mějte se moc krásně a přeji vám, abyste potkávali jen takové lidičky jako je Věrka a ti druzí se vám vyhýbali obloukem.

Marcela

Krásný podvečer vám přeji, dnes vám ukáži dárek, který jsem dostala,  a to už tři dny před štědrým dnem. Ono to ani jinak nešlo, neumím si představit, kam by se dalo něco tak velkého schovat, aby to bylo překvapení. Je to krásná velká dřevěná lavice, vyrobená na přání.



A když je venku takové teplo a sluníčko, ráda se ňuchňám s holkama. Jsou to takové nedomazlené potvory, obzvlášť Elinka, udělá téměř všechno proto, aby ji někdo hladil a taky se musí  hladit obě najednou, jinak jedna nebo druhá štěká - žárlí.







I když z toho počasí nemám radost,  musím ale přiznat, že sluníčko je příjemné, tak vám přeji i slunce v duši

Marcela

Zdravím vás  poprvé v novém roce, snad bude o fous lepší než ten minulý, nejvíce samozřejmě záleží na nás, ale když já sama sebe označuji za ráda se smějící pesimistku - to je potom těžké.
Dnes v prvním příspěvku roku se chci pochlubit prvním pečeným čajem v životě. Dlouho jsem se na něj chystala, ale pořád chyběla ta správná motivace. Až dnes jsem potřebovala něco do ruky na odpolední návštěvu. Volba padla na pečený čaj, ačkoliv jsem hodně riskovala, když jsem ho dělala poprvé. Na jeho přípravu jsem použila mražené švestky, borůvky, jahody, jablka, mandarinky, přidala cukr, skořici a rum. Ještě teď večer je cítit ta vůně(možná jsem ho pekla o něco déle než bylo nutné). Naplnila jsem skleničky od koupených marmelád a bylo třeba z nich udělat dárkové balení. Vytiskla jsem si etikety a nadepsala . Chtělo to ještě si s nápisem pohrát, ale už nebyl čas. Snad příště, a to určitě bude, protože doma chutnal všem moc.






A na závěr ještě foto - jak vlk hlídal betlém - zní to strašně, ale když jsem viděla ten vlkův upřený pohled na malinký skleněný betlém musela jsem to vyfotit (ani nevím, kde Marek k tomu vlkovi přišel)





Děkuji vám za všechna přání do nového roku, mám vás moc ráda a mějte se krásně.

Marcela

PS.: Moc mi chybí sníh!