Skořápkové ozdůbky mě lákaly už někdy předloni a  ani nevím u koho jsem je viděla poprvé, ale jejich výroba vždy ztroskotala na skořápkách. Až letos jsme dostali poměrně hodně vlašáků, problém byl ale někde jinde - byly hodně poškozené, jen tak tak se podařilo několik celých půlek zachránit, shodou okolností jsem někdy předloni (opět) vyšívala červené motivky, ale za úplně jiným účelem - teď se hodily, a konečně je mám. Půjdou na školní jarmark, takže se může stát, že mi doma nakonec nezbude nic

Už když jsem háčkovala medvědici, byla jsem přesvědčená, že uháčkuji ještě jednoho medvěda - pro sebe. Sama se divím, že vznikl tak rychle.

a tak vám dnes ukáži, co že se to skrývá v lahvi.

Po delší době jsem vzala do ruky tenčí přízi (sněhurku) a malý háček. Je to strašný nezvyk a určitě snadnější je přechod od té slabé příze k něčemu silnějšímu. Vznikla dečka, která mi připomíná sněhovou vločku. Venku se jich asi jen tak nedočkáme, tak alespoň takto.

mi padla do oka na MMB zrovna ve chvíli, kdy jsem přemýšlela co vytvořit pro jednu malou slečnu.

doma i venku

vznikl tento břečťanový věneček. Původně jsem chtěla lístky břečťanu přilepit na polystyrenovou kouli, ale větve byly docela dost dlouhé a po náhodném zamotání zůstaly pěkně v kruhu, nemusela jsem nic lepit nebo přichytávat drátky. Věnec jsem doplnila háčkovanou střapaticí podle návodu od Leničky.






Fotit ve světle nesvětle je strašný, ale musela jsem to risknout, protože až mě chytí ta má lenora, bude mi jedno jestli je nebo není světlo a nevyfotím nic.

Mám pocit, že včera tam někdo nahoře věděl, že máme volno a seslal nám sluníčko, dnes opět zatáhl oblohu do šediva, pro všechny případy je nutné mít slunce v duši. Přeji vám všem příjemný podvečer,

Marcela